Jmenuji se Martina Átimá Dostálová

Jsem průvodkyní na cestě zpět k sobě. Věřím, že každé tělo má svou moudrost a každý příběh si zaslouží být vyslyšen.

…které člověka navždy změní. Chvíle, po kterých už život nepokračuje stejně jako dřív. Pro mě to nebyla jen jedna událost.

Nejprve přišel rozvod, který mi zásadně proměnil život. A krátce nato smrt mé dcery. Najednou jsem stála na místě, kde jsem si pokládala otázky, na které neexistují jednoduché odpovědi. Proč tu jsem? Jestli tu vůbec chci být? A jak jít dál?

Nešla jsem rychlou cestou. Ani přímou. Byla to pomalá, někdy velmi tichá cesta zpátky k sobě. Cesta, na které jsem se učila znovu vnímat, dýchat, žít a hledat oporu. Postupně se začalo měnit to, jak přemýšlím, co cítím i co je pro mě v životě důležité.

Začala jsem se učit. Naslouchat sobě, tělu i tomu, co mě přirozeně volalo. Ne proto, abych něco „uměla“, ale proto, abych tomu, co jsem prožila, dokázala dát smysl.

Dnes tu jsem pro ty, kteří procházejí vlastním náročným obdobím. Ale i pro ty, kteří jsou prostě unavení. Pro chvíle, kdy je toho moc.

Kdy se něco láme.

Nebo kdy jen cítíš, že potřebuješ zastavit, nadechnout se a nechat o sebe na chvíli pečovat.

Nečekej ode mne hotové odpovědi. Spíš prostor, kde můžeš být tak, jak zrovna jsi. Kde nemusíš nic vysvětlovat ani zvládat. Kde můžeš zpomalit… a možná znovu najít směr.

Věřím, že každý z nás v sobě má sílu jít dál. Někdy jen potřebujeme, aby u toho někdo byl.

A budu ráda,  když tě na kousek té cesty doprovodím.

Věřím v moudrost těla, v sílu doteku. Věřím, že ruce mohou být způsobem,
jak nabídnout bezpečí tam, kde slova nestačí.